Dana Martinková


Pastely

Pastely

Když Dana Martinková po studiích volila mezi tím, zda se bude věnovat užité grafice nebo volné tvorbě, vybrala si užitou grafiku. A to především proto, že byla okouzlena jejími technickými možnostmi. Během dlouhodobé profesionální práce si pak vytvořila osobitý grafický rukopis, založený na experimentování s formou a na vzájemném přechodu informačních a ryze výtvarných částí. Rukopis natolik úspěšný, že jí umožnil osamostatnit se a věnovat se pro radost i volné tvorbě.

Jako malířka, na rozdíl od grafičky, věří ve sdělení a nikoliv v experiment. Ctí harmonii a výtvarnou sdílnost, uznává svrchovanost rytmu a tónů a živelnou přirozenost barvy a kresby. Patří tak k těm nemnoha autorům, kteří se vyjadřují tradičně. A to i přesto, že se v současném postmoderním výtvarném kontextu jedná spíše o handicap.

Svůj svět zprostředkovává výtvarnice pomocí bravurně zvládnutého výtvarného rukopisu, který kombinuje kresbu, realistický detail, volnou imaginaci a zvláštní měkkost. Tato měkkost pak dokáže z tvarů setřít ostrý obrys a detail, naplnit obraz specifickou vzdušnou vlahostí a dodat mu pozoruhodnou atmosféru. Jedná se občas o akvarel a – jako v případě dnešní výstavy – o pastel, krásnou, citlivou a až smyslnou techniku.Práce s ním jí dává téměř nepřeberné možnosti kombinace malířských a kreslířských postupů a optického míchání barev, umožňuje jí navozovat dojem imprese, prostoru, světla a stínu a vtisknout výsledné podobě díla až sametový efekt. Je pozoruhodné, jak se jednotlivé motivy, které se často mohou na první pohled zdát všední, dík autorčině umění proměňují, jak nabývají silný vnitřní magnetismus.

Je tomu tak i proto, že výtvarnice má nejen dar vidění, ale současně i pokory, v jejích obrazech nenajde místo subjektivní domýšlivost - malířka vše staví na vyváženosti, na rovnováze mezi vjemem a dojmem, mezi zrakovým zjištěním a až poetickým okouzlením.

Její pastely jsou často vystavěny na zvýraznění sólového detailu, které je podtrženo svébytným využíváním perspektivy – zvláštním úhlem pohledu, který zdůrazňuje to, co je pro autorku důležité – zářící strom v pozadí, či volán šatů tanečnice.

Dana Martinová je intuitivně přesvědčena, že barva může vyjádřit v optické skladbě přírodní nebo umělé světlo, že je základním konstruktivním prostředkem a že může nabývat symbolické významy a až magickou působivost. Jsou to především barevné valéry, které jako hudební akordy harmonicky rozehrávají a rozvlňují plochu obrazu, „zhmotňují“ malířčino aktuální rozpoložení a naopak „odhmotňují“ a prosvětlují zvolený motiv. Používané barvy a jejich stupnice mohou dokonce vypovědět o malířčině naturelu, zkuste ho sami odhadnout na základě tónů červené, valérů modré, zelené a žluté. A také nezapomeňte na kapku bordó - tedy vínové na často se vyskytující růžovou. Na tu třeba proto, že se vlastně v barevném spektru samotná nevyskytuje a mozek ji vytváří jako spojnici mezi červenou a fialovou, tedy barvu idealistickou a spojující. A v neposlední řadě o ní vypovídá i barva, která v obrazech často chybí - a sice černá.

Jakým způsobem je výtvarníkovo dílo spjato s jeho životními prožitky, postoji a osobními vlastnostmi. Dana Martinková maluje tak, jak žije a jaké hodnoty vyznává. Tichý a přesvědčivý optimismus jejích prací je založen na sebevědomí – nikoliv na asertivitě, ale na přirozeném klidném sebevědomí, pramenícím z vědomí vlastních sil, z bezpečně zvládnutého výtvarného řemesla a z nadhledu. A také z poznání, že obdarovávaným bývá především dárce. Její síla tkví v tom, že se dokáže dotýkat krásy a prožívat ji. A přesvědčit jinak různorodou diváckou obec, aby ji prožívala s ní. A to je hodně.

                                                            PhDr. František Malina (zkráceno)

DANA MARTINKOVÁ

narozena v Praze, od dětství projevovala sklon k počmárání kdejakého papíru. Ještě na základní škole se začala u profesora Jaroslava Koukolského připravovat ke studiu na výtvarné škole. S vyznamenáním absolvovala Výtvarnou školu v Praze na Vinohradech na Hollarově náměstí. Studiem pod vedením takových profesorů jako R. Riedelbauch, O. Novák, J. Vondráček, J. Kytka, J. Kaiser, Klas, M. Uchytilová-Kučová, J. Waage, Jirka, R. Rykr a L. Kašpar získala dobré základy kresby, malby i grafických technik, stejně jako fotografie a typografie.

Profesní dráhu zahájila jako grafická redaktorka ve Státním zemědělském nakladatelství (s tříletým extempore ve školství, kdy učila výtvarnou výchovu na druhém stupni ZŠ a přitom vystudovala výtvarnou výchovu a pedagogiku na Pedagogické škole S. Allendeho). Později pracovala v několika dalších redakcích, až časem přešla zcela na „volnou nohu“. Věnuje se typografii a užité grafice, vytvořila mnoho plakátů, originálních pozvánek, PF, ilustrací, layoutů knih a časopisů, loga, diplomy, knihy, několik webových stránek. Spolupracuje mj. s Městskou částí Praha 9, Akademií věd České republiky a mnoha jejími ústavy, Centrem Environmentálních studií o.s., časopisem Nika, Nakladatelstvím NeoLuxor a dlouhou řadou dalších institucí, nakladatelství, časopisů...

Má na kontě řadu společných i samostatných výstav a přestože se jen nerada vzdává svých děl, je zastoupena v několika soukromých sbírkách u nás i v zahraničí – Francie, Německo, Řecko, Rakousko, Švýcarsko, Kanada.

Ve chvílích volna se zabývá kresbou, průzračnými akvarely a pastely.

Jejími dalšími zájmy je celoživotně sport, byla reprezentantkou ve skocích do vody, tomuto sportu se stále nadšeně věnuje už v kategorii Masters, jezdí na kolečkových bruslích, vedla skupiny jazzDance a poslední dobou se naopak ráda nechá vést v hodinách ohnivého flamenca. Ráda cestuje a poznává místa i města na vlastní pěst. Má maďarské předky po matce, manžela, dvě děti a pět vnoučat, s nimiž ji baví svět :-)