Michal Doležal
František Králík
Jana Přibylová
Markéta Přibylová
Naděžda Wittová Family Jam

Family Jam

MICHAL DOLEŽAL

Syn Naděždy Witte, manžel Markéty Přibylové

*1954, fotoreportér ČTK. Původně se specializoval na sportovní záběry, po roce 1989 rozšířil svou fotografickou činnost i na další důležité oblasti společenského a veřejného života. V roce 1990 doprovázel prezidenta Václava Havla do Moskvy na setkání s Michailem Gorbačovem. V dalších letech nafotil velkou řadu významných světových osobností. Při stáži v An-glii v roce 1992 se seznámil s tehdy nejnovějšími způsoby přenosu foto-grafického obrazu, díky čemuž se pak mohl úspěšně podílet na  jejich zavádění v České tiskové kanceláři. Fotil významné sportovní události s účastí českých sportovců (MS a ME ve fotbale, MS v hokeji, olympijské hry v Athénách v roce 2004). Od roku 2014 vede v rámci akademie ČTK kursy základů fotožurnalistiky. Získal ocenění soutěže Czech Press Photo. Svou reportážní i pozoruhodnou volnou fotografickou tvorbu prezentuje na autorských i společných výstavách.

FRANTIŠEK KRÁLÍK

Manžel Jany Přibylové

*1936, malíř a grafik. Studia na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze na Hollarově nám. V počátcích se věnoval krajinomalbě, poté snovým obrazům a vizím. Byl členem surrealistické skupiny okruhu Vratislava Effenbergera, na čas se přiklonil k informelu a abstrakci, byl v úzkém kon-taktu mj. s Emilou Medkovou, Luďkem Švábem a Martinem Stejskalem, ale posléze se navrátil k realistickým formám – figuraci, krajině a plenéru. V 80. a 90. letech pracoval jako odborný pracovník Národní galerie, správce zbraslavského depozitáře NG, spolupracoval s Krátkým filmem Praha a Českou televizí, v letech 1992-2000 byl ředitelem Melicharova vlastivědného muzea v Unhošti. Je členem Středočeského sdružení výtvar-níků, uspořádal řadu samostatných výstav a mnoha společných se účast-nil. Jeho snové obrazy naplňují fantazijní vize i vesmírné koráby pod barokními mračny. Mnohé jeho malby se vyznačují drsně realistickou formou, s prvky černého humoru a sociálně kritickým obsahem.

JANA PŘIBYLOVÁ

Matka Markéty Přibylové, manželka Františka Králíka

*1939, výtvarnice a keramička. Studia na Střední uměleckoprůmyslové škole keramické v Bechyni, obor Výtvarná keramika. Od r. 1960 pracovala pro podnik Tvar (Dílo) Českého fondu výtvarných umění, v letech 1971-78 spolupracovala s Art Centrem Praha. Od r. 1991 ve svobodném povolání, do r. 2001 byla majitelkou galerie v Unhošti. Je členkou Středočeského sdružení výtvarníků.

Zabývá se užitkovou i volnou keramikou se sochařskými prvky. Její práce jsou zastoupeny v mnoha zahraničních sbírkách, především v Norsku. Realizovala keramické žardiniéry pro zámek v Zahrádkách a Státní léčeb-né lázně Jáchymov, a reliéfy pro mateřskou školu v Unhošti. Pravidelně se účastní výstav Středočeského sdružení výtvarníků.

MARKÉTA PŘIBYLOVÁ

Dcera Jany Přibylové, manželka Michala Doležala

*1965, výtvarnice a keramička. Studia na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze na Žižkově, obor Průmyslové výtvarnictví – tvarování hraček. V letech 1983-85 pracovala v Archeologickém ústavu ČSAV, v r. 1986 krátce ve Filmovém podniku. V letech 1986-89 se věnovala pedagogické práci ve výtvarném oboru v ÚKDŽ a začala působit ve svobodném povolá-ní. 1992-97 externě spolupracovala na reportážích pro Český rozhlas.  1996 získala osvědčení o zápisu užitného vzoru na zavlažovač vzduchu s hodinami – hodiny s vodotryskem. Věnuje se autorské dekorativní, užit-kové a exteriérové keramice a keramické bižuterii. Je členkou Středočes-kého sdružení výtvarníků. Uspořádala více než 20 samostatných výstav, účastnila se dlouhé řady výstav společných.

NADĚŽDA WITTOVÁ

Matka Michala Doležala

*1932, průvodkyně turistů, jejímž druhým mateřským jazykem je slovenšti-na. Její otec Michail Witte pocházel z rodiny bělogvardějského generála a po emigraci působil na Slovensku jako inženýr státního dohledu na stav-bách silnic. Jako dcera emigranta pravoslavného vyznání byla předmětem zájmu režimu již od dětství, kdy na katolickém Slovensku navštěvovala školu v jezuitské koleji. Když v sedmi letech onemocněla astmatem a často nechodila do školy, trávila mnoho času čtením a jejím hlavním přítelem byl papír a tužky. Další její vzdělávání pokračovalo v Praze ve Škole užitých umění a v Státním ústavu moderních řečí. Výtvarné podněty přišly i ze strany dědečka z matčiny strany Antonína Víta, který byl profesorem vý-tvarné výchovy. Pokus dostat se na UMPRUM, obor ilustrace, dopadl, patrně i vzhledem k třídnímu původu, neúspěšně. Celý praktický život se pak věnovala průvodcovské činnosti a tlumočení v ruštině a angličtině. Náročná práce ji vedla k neustálému sebevzdělávání a prohlubováni zna-lostí z mnoha lidských oborů. Procestovala nejen evropská města, ale také Kavkaz a Střední Asii. Všechna ta mimořádná místa jsou pro ni, stejně jako dětství v krásné slovenské krajině a příběhy, které slyšela, zažila a četla, dodnes inspirací pro její obrazy, dekoraci nábytku, malbu na hedvábí a další všestrannou tvorbu.

Výtvarné činnosti se plně věnuje až nyní, po odchodu na odpočinek. Nikdy však neměla potřebu publicity - účast na této rodinné výstavě je její výtvar-nou premiérou.

Zajamovat si obvykle chodí muzi-kanti. Ale přijdete-li na návštěvu do domu, jenž nese podle venkovního točitého schodiště příznačný název U vývrtky, můžete si být jisti, že ať už jsou vaše preference jakékoli, zajamujete si výtvarně. Výtvarné nadání se v rodině, která tento utěšený dům obývá, nejen dědí, ale i přižeňuje a přivdává, takže košatí výtvarnými obory, materiály, žánry i technikami. Při květnové výstavě v Galerii 9 máte první a naprosto unikátní možnost seznámit se s čle-ny této jiskřivé rodiny a jejich stejně jiskřivými díly.