Přízemí vysočanské radnice Sokolovská 324/14, Praha 9 283 091 292, 737 540 969 www.praha9.cz Vstup volný pondělí až čtvrtek 10:00 - 19:00

Venda Truhlářová Výběr z díla

Venda Truhlářová

Výběr z díla

7. 2. – 2. 3. 2017

O malířce Vendě Truhlářové lze bezesporu říci, že nalezla svůj vlastní tvůrčí výraz, jehož stimulem je krajina. V průběhu přibližně 15 let dospěla od popisné věcnosti a strohé barevnosti k technicky vytříbené, poetické malbě, která je syntézou senzitivního zrakového vnímání, fantazie i záměrů intelektuálních.

Zpočátku převáděla do obrazů přírodní motiv zjednodušenou formou, v níž silně pastózní, zvrásněné vrstvy barev modelovaly tvary a spoluvy-tvářely prostor, převládaly syté, zemité tóny a lomené červeně. Avšak takovéto drsné, namnoze až brutální zobrazování krajiny neposkytovalo malířce uspokojení a vedlo ji dále na cestu hledání.

V následné nedlouhé etapě byl malířský výraz podmíněn citlivostí a snahou o postihnutí vnitřní podstaty námětu. Tak vznikl soubor maleb vyznačujících se jasnou barevností a pevnou výstavbou, souhrnně nazvaný „Vesničky“ – záběry z vysočinských vesnic, oživených někdy postavami venkovanů či domácími zvířaty.

Na sklonku šedesátých let končí období tvořivého experimentování a zrání, v díle Vendy Truhlářové nastává zásadní myšlenková i formová proměna. Najednou objevuje vlastní svět představ, vnitřních prožitků a vzpomínek z dětství, ukrytých dosud hluboko v podvědomí, které se při malování začínají naléhavě prosazovat do ztvárňování smyslových vjemů. Trvalým inspiračním zdrojem se tehdy stává příroda Vysočiny, zejména v blízkém okolí Okrouhlice, k níž má umělkyně od mládí hluboký citový vztah. Důvěrně zná tento kousek země, jeho barevnost, celkový charakter daný terénním utvářením, strukturami porostu vegetace, osvětlením, ve všech náladách dne a proměnách roku. Novou, působivou podobu malby umocňuje navíc malířská faktura, která je zde účinným prostředkem k zachycení konkrétní krajiny, přetavené hlubokým zaujetím a imaginací v osobitý, barevně i výtvarně kultivovaný umělecký projev. Zvláštní souhra světla, stínu a pastelových tónů, s měkce do sebe přecházejícími valéry, odhmotňuje tvary, stírá obrysy a halí přírodní motiv do jakéhosi barevného oparu, jenž mu propůjčuje takřka snový charakter. Konečný výraz podtrhují někde i prvky kresebné – gracilní linie tmavě načrtnuté nebo negativně vyryté do barevné vrstvy naznačují bizarní speť větvoví stromů, zdůrazňují zajímavý přírodní útvar. Takovéto nové prostředí nezřídka oživují i doplňky z oblasti živé přírody, aby zvýraznily emotivnost díla – jako cválající kůň, letící ptáci – a také lidské bytosti. Jsou to postavy žen či ženské akty, splývající s krajinou v jednolitý, harmonický celek, plný náznaků a tajuplnosti, v němž se skutečnost prolíná s fantazií. Děj se odehrává v plném slunečním jasu nebo naopak ve chvějivém ovzduší na rozhraní dne a noci, kdy světlo zápasí s temnotou – epické se pojí s lyrickým.

Krajinomalby Vendy Truhlářové vyzrávaly stranou bouřlivého tvůrčího experimentování minulých desetiletí. Znamenají osobitý senzitivní přístup k přírodě milovaného kraje, jsou poeticky laděné a mají svůj zvláštní půvab.

 

                                                                                         Jitka Boučková

 

 

27. ledna uplynul rok od smrti Vendy Truhlářové. Expozice výběru z jejího celoživotního díla je poctou vynikající malířce technicky vytříbených poetických a snových krajin a zároveň vzpomínkou na její jiskřivou osobnost.

VENDA TRUHLÁŘOVÁ
Narozena 22. 5. 1924 v Opavě, dětství prožila v Hranicích nad Bečvou. Studia: reálné gymná- zium, 1942-44 Zlínská škola umění, 1945–48 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze (prof. Karel Svolinský), od r. 1948 Akademie výtvarných umění (prof. Sychra), 1952 absolutorium v grafickém ateliéru prof. Silovského.

V letech 1952–1961 se věnovala převážně grafické tvorbě (suchá jehla, lept, dřevořez) a převážně figurální kresbě, od r. 1962 se věnovala olejomalbě, především krajině. Od r. 1968 zásadní změna pohledu na zobrazování krajiny, techniky i koloritu. Hlavním zdrojem inspirace se stala Vysočina (především okolí Okrouhlice). V r. 1974 opustila Prahu a přestěhovala se Lešan u Nelahozevsi, v roce 1993 pak do Havlíčkova Brodu. Celý život trávila každé léto v Okrouhlici, kde hledala své krajinné náměty.

Podnikla řadu studijních cest do zahraničí (Rusko, Bulharsko, Polsko, Německo, Rakousko, Francie, Itálie, Sicílie, Řecko, Finsko, Turecko) a uspořádala dlouhou řadu autorských výstav doma i v zahraničí (Bulharsko, Belgie, Německo). Její dílo je zastoupeno v řadě galerií a soukromých sbírek, mj. i v Japonsku či USA.

Zemřela 27. 1. 2016 v jedenadevadesáti letech.