Lenka Pálková
Obrazy a hračky

Obrazy a hračky

LENKA PÁLKOVÁ

Zdá se být symbolické, že se narodila na den dětí: propadla kouzlům přírody, zvířat, hraček, loutek a her. Jako každé dítě. Jenomže Lenka svůj svět snů neopouští. Lidová škola umění pro ni není jen nucený zájmový kroužek, i když ještě neví, že svět dětského loutkového divadla jí otevře cestu k systematické výtvarné tvorbě, která se nako-nec bude promítat ve všech jejích činnostech. Přes protesty rodičů
si prosazuje studium na střední umělecko-průmyslové škole u profe-sora Viktora Fixla. Obor hračky – loutky se stane na dlouho její profesí i úspěšnou budoucností. Nastupuje v příbramském Hamiru jako samostatná výtvarnice, posléze, již pod záštitou své vlastní firmy, proniká na celosvětový trh a sbírá úspěchy. „Vynikající hračka roku“     či „Správná hračka“ věru nejsou ocenění nevýrazná. Jenomže Lence byznys nestačí – a ani ji tolik nezajímá. Má citlivou, romantickou povahu, často sní, potřebuje změnu a dobrodružství. Ze světa obcho-du utíká do lesa, ke svým psům, květinám, zahradě a jezírkům,
do srubu, který pro ni postavil její muž Tomáš. Nebojí se fyzické práce a střídá tvrdou dřinu v zahradách s jemností květinové vazby. Tudy všudy se vine linie romantické poezie křehkých, zranitelných krajin. Bílé a růžové lekníny, robustní kameny v objetí subtilních trav, vyhřívající se psi, mohutné stromy. Jako by žila v tajuplném lese.
Své pohádkové krajiny přenáší do obrazů, ve kterých se před větrem
a mrazem krčí zahrádky a domky, ohýbají stromy…

Kontrast křehkosti lidského konání oproti mocné přírodě.
Lenčiny oleje jsou naplněny pokorným obdivem ke kráse světa.
Ale nejen to: i strachem z jeho zničení. Právě křehkost je nejsilnějším a charakteristickým rysem její práce a proto je tak okouzlující
se před její obrazy posadit, pohladit kočku či pejska, zasnít se
a chvíli se toulat v pohádkách.

MgA. Tereza Babrajová