Přízemí vysočanské radnice Sokolovská 324/14, Praha 9 236 041 292 www.praha9.cz Vstup volný pondělí až čtvrtek 10:00 - 19:00

Milan Křenek Široké rozkročení / Od impresionismu k abstrakci

Milan Křenek

Široké rozkročení / Od impresionismu k abstrakci

30. 1. – 21. 2. 2013

MILAN KŘENEK

DOBRODRUŽNÁ CESTA K OBRAZU

 

Docent, inženýr, kandidát věd, učitel technicky zaměřených předmětů na Pedagogické fakultě UK, středoškolský učitel elektrotechniky, průmyslový designer, průvodce turistů, cvičitel tělesné výchovy...

Zdálo by se, že jako malíř by měl být Milan Křenek samoukem. Že by při všech svých aktivitách další studium neměl kam vtěsnat. Opak je pravdou.

Pečlivě se připravuje v kurzech kreslení akademických malířů Petra Hany a Františka Nedvěda a je přijat k večernímu studiu na „Hollarce“, které v roce 1977 úspěšně absolvuje. Dokonce složí zkoušky na AVU, kde mu však tehdejší zákony studovat nedovolí. Na doporučení z AVU je přijat k mimořádnému studiu výtvarné výchovy na Filozofické fakultě UK. To mu však nevyhovuje a po několika letech čekání absolvuje tento obor na Pedagogické fakultě UK. Získává tak kvalifikaci učitele výtvarné výchovy pro základní, střední a základní umělecké školy. Znalost němčiny, dějin umění a zkušenosti s kresbou mu umožňují po několik let vést výuku kresby, malby a dějin umění v prázdninových přípravných kurzech pro studium na rakouských vysokých školách výtvarného zaměření.

Co studenta elektrotechniky přivedlo k výtvarnému umění? A nebo, co milovníka výtvarného umění přivedlo ke studiu elektrotechniky...?

Jisté je, že neuvěřitelná činorodost v rozmanitých oborech přivedla malíře Milana Křenka k velmi svébytnému vyjadřovacímu rejstříku. Nezabývá se koncepcí jednotlivých výtvarných směrů a jejich filozofií. Mám pocit, jako by se snažil smysl výtvarného umění pochopit a uchopit svou vlastní tvorbou, kterou neohraničuje žádnou manifestační doktrínou. Osloven a oslněn cestami výtvarných směrů používá je zcela svobodně k vyjádření svých pocitů a vjemů, aby je mohl předat i nám.

Nemyslím si, že by to bylo roztěkané hledání vlastního stylu. Naopak. Milan Křenek má očividnou radost z malby různých témat různými způsoby. Pohrává si s impresí, kubismem a expresionismem, fauvismem, symbolismem. Velmi dobrá kresba mu dovoluje malovat snadno vše, co ho obklopuje. Portrét, krajina, figura, pouští se i do abstrakce. Nezatížen akademickým vzděláním – vzorem vyučujícího profesora – vytváří si vlastní rukopis, dobře čitelný i přes zdánlivou nesourodost celého díla, které dnes představuje přibližně tisíc obrazů a dále se rozrůstá ve všech stylech, které si malíř oblíbil.

 

Přemysl Řepa, Praha, květen 2012