Kateřina Skořepová Cesta proměn

Cesta proměn

Kateřina Skořepová se výtvarné tvorbě intenzivně věnuje od roku 2005. Její cesta k malbě však nebyla přímočará – zpočátku byla malba přirozeným vyjádřením nálad a vnitřních prožitků, postupně se však stala plnohodnotnou součástí její profesní dráhy.

Výrazně na sebe upozornila již v roce 2005 výstavou v pražské Písecké bráně. Od té doby pravidelně vystavuje v Praze i dalších místech České republiky a je členkou Jednoty umělců výtvarných, nejstaršího sdružení výtvarníků v Čechách.

Výstava představuje průřez autorčinou tvorbou – od raných figurativních a imaginativních motivů až po současnou abstraktní malbu. Počáteční období je charakteristické obrazy s tematikou andělů, jemných a éterických bytostí, které dílům vtiskly poetický a snový charakter. Tento poetický základ se postupně promítl i do obrazů inspirovaných přírodou, krajinou a lidskou figurou. Konkrétní náměty zde vždy odkazují k hlubším, imaginativním zdrojům inspirace.

Zásadní roli v tvorbě Kateřiny Skořepové hraje barva. Vytváří prostor, hloubku i vnitřní pohyb obrazu. Barva není pouze prostředkem, ale nositelem emoce a ticha, které mezi jednotlivými vrstvami vzniká.

Vedle malby na plátně zaujímají významné místo také akvarely. Ty představují intimnější polohu autorčiny tvorby – rychlejší, bezprostřední záznam vnitřního impulzu. V akvarelech se barva rozpíjí, světlo prostupuje papírem a vzniká křehký dialog mezi kontrolou a náhodou. Právě tato lehkost a transparentnost rozšiřuje výrazový rejstřík autorčiny práce a podtrhuje její citlivost k detailu i okamžiku.

Od roku 2020 se tvorba postupně posouvá směrem k abstrakci, kdy se samotný proces malby stává hlavním tématem díla. V posledních letech se abstraktní vyjádření stalo dominantním.

Výraz se zjednodušuje, omezené barevné spektrum ponechává divákovi prostor pro vlastní interpretaci, vnímání a představivost. Inspiraci autorka nachází mimo jiné v haiku – staré japonské básnické formě. Cesta Kateřiny Skořepové je cestou proměn – od konkrétního motivu k podstatě, od tvaru k barvě, od vyprávění k tichu.

Přesto v celé tvorbě zůstává patrná kontinuita: hledání vnitřního prostoru a návrat ke snovosti, která její práci provází od samého počátku.