Zdeněk Daněk
Tomáš Honz Džungle Praha 9

Džungle Praha 9

TOMÁŠ HONZ (*1989) studoval kresbu a grafiku u Jiřího Lindovského, čínskou malbu a kaligrafii na Taipei National University of Arts, a absolvoval v ateliéru malby u prof. M. Rittsteina na Akademii výtvarných umění v Praze. Do podvědomí české výtvarné scény se zapsal hlavně svou čistou a citlivou malbou v plenéru. V honbě za autenticitou neváhá pracovat v extrémních podmínkách, jako jsou sněhové vánice, odlehlá a těžko dostupná místa, noc a nebo hluboké jeskyně. Jeho obrazy jsou namalovány rychle a sebevědomě. Složité motivy šikovně redukuje, aniž by ztratily zdání skutečnosti.

Tomáš je vysočanským rodákem. Nejen, že tu celý život bydlí, ale posledních pár let si také u nádraží Libeň pronajímá ateliér. Do místních lesů a parků (Jetelka, Klíčovské sady a nebo Prosecké skály) chodí skoro každý den. Záleží mu na nich, jakoby by byly jeho vlastní. Pravidelně je uklízí a trpí s nimi, když se jim dějí křivdy. A samozřejmě tam také maluje a svým živým rukopisem zachycuje jejich proměny jak v krátkodobém, tak dlouhodobém horizontu.

ZDENĚK DANĚK (*1977) studoval malbu u prof. P. Nešlehy, animaci u J. Barty na VŠUP, a absolvoval v ateliéru klasických malířských technik u prof. Z. Berana na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve své tvorbě vychází z krajinomalby, na komponovaných obrazech tématizuje konflikt člověka a přírody. Nepracuje na malířském stylu, ale hledá nové pohledy na realistickou malbu, přičemž je inspirován konceptuálním přístupem. Obrazy krajin, i velké ateliérové obrazy maluje přímo v terénu.

Samotná krajinomalba se stala jeho samostatným celoživotním projektem, který zaznamenává jeho malířský vývoj. Malba přímo v krajině také představuje způsob, jak trávit dlouhé dny v lese a plně se na něj soustředit. 

Zdeněk se také snažil aktivně ovlivňovat stav životního prostředí - dokonce provozoval okrašlovací spolek. Ani to však nezabránilo ničení míst, kam chodil malovat. Často se stávalo, že po namalování obrazu byl les vykácen, nebo „zrevitalizován“. V poslední době bohužel místa mizí dříve, než je stihne namalovat.

Výstava s názvem Džungle Praha 9 spojuje dva malíře, kteří jednoho dne zjistili, že chodí malovat na stejné místo. To místo si nevybrali jen tak náhodou. Nachází se tam totiž džungle, která si nic nezadá s těmi, které si představíte třeba v jihovýchodní Asii. Je to hustý, těžko prostupný porost složený z mnoha různých druhů bylin, křovin a stromů. Některé jsou staré a pokroucené, jiné mladé a silné a jako v každém správném pralese tam najdete i pár spadlých a tlejících kmenů. Je to místo, kde se desítky let příroda svobodně projevuje bez větších zásahů člověka a zvládá to skvěle.

Výstavou v Galerii 9 by autoři, které spojuje právě láska k divoké a soběstačné krajině, chtěli poukázat na to, že ne každé křoví je nutné pořezat a ne každý pokroucený strom odstranit. I na první zdání zanedbaná místa mají vlastní nespoutanou krásu, která se projeví, když jim třeba trochu ulevíme od neustále se hromadících odpadkû.

Většina vystavených obrazů zachycuje přesně ty zarostlé kouty, které by necitlivý člověk bez váhání odsoudil k „revitalizaci“. Díky schopnostem obou malířů ale i my můžeme vidět, že mohou být místy k zastavení. Zdeněk i Tomáš se shodují, že vysočanské a prosecké ostrovy divočiny mají vysokou estetickou i přírodní hodnotu, a že bychom taková místa v Praze měli zachovat.