Markéta Loman Vogelová Cesty za sluncem
Cesty za sluncem
1. 8. – 24. 8. 2023 Cesty za sluncemPod tímto názvem představím v Galerii 9 krajinomalby - jak jinak, než z cest do teplých krajů - částečně pořízené v plenéru a částečně v ateliéru.
Jak tato galerie, rozdělená do dvou sálů, sama nabízí, umístíme do každého sálu jednu z mých životních i pracovních etap. Jeden sál rozzáří živé barvy izraelských a sinajských pouští, v druhém sále nás pak zklidní impresionisticky laděné vodní hladiny malované na mexickém poloostrově Yucatán.
Už jako malá jsem měla velký sen. Tedy vlastně dva velké sny. Při čtení biblických příběhů jsem si přála navštívit zemi zaslíbenou. Druhým snem bylo věnovat se výtvarnému umění. Na základní škole jsem se nesetkávala s pochopením svých vrstevníků. Výtvarné kroužky byly mým útočištěm, kreslení mi pomáhalo překlenout se přes mé dětské problémy. Přijetí na Střední Uměleckoprůmyslovou školu v Praze, kde jsem potkala podobně laděné spolužáky, bylo jako zázrak.
Sen navštívit svatou zemi jsem si splnila v roce 1994 a poušť byla láska na první pohled! Se skicákem jsem se tam pak vracela mezi lety 1995 až 2005. Během studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové jsem využila možnosti studentské výměny a strávila velmi přínosný semestr na jeruzalémské akademii výtvarných umění Bezalel. Svátky Pesach mi poskytly čas na intenzivní malování v plenéru pouští Izraele a Sinajského poloostrova. V roce 2006 jsem téma pouště zpracovala do své diplomové práce, která byla vystavena pod názvem „Putování" v Libeňské synagoze na Palmovce. Pět rozměrných pláten doplňovalo 12 m dlouhý textilní svitek tkaný na starém pedálovém stavu. Na osnovu jsem před protkáváním postupně malovala výjev „Zrození barev a pouště" z temnoty a mořských vod. Je to jakási reminiscence na biblické Stvoření světa.
Téma vody v mých malbách volně a přirozeně navazuje na předešlé téma pouští. Je to jakýsi protipól, ale zároveň, ač se to možná nezdá, voda je nedílnou součástí pouště. Na tomto místě víc než kde jinde si člověk uvědomuje její nezbytnost. Veškerý život v poušti se soustřeďuje kolem pramene vody v oáze. A zaprší-li, poušť se okamžitě zazelená. Rostliny skryté v prachu a písku se derou k životu. Vyprahlá plocha se promění v zelenou louku, na které se pasou pouštní kozy a ovce.
Plynutí vody a plynutí času
Voda, v mnohém se podobající poušti, svou nezměrností a majestátností, svou strukturou, která v dechu větru neustále mění svou tvář. Odjakživa mne okouzlovala proměnlivost vodní hladiny pohybující se v proudu, čeřící se s poryvy větru, zrcadlením svého okolí, měnící se pod dotykem mé dlaně nebo v souhře s kapkami deště.
Do těchto cenotů se jezdí potápět nadšenci z celého světa. Potápět se sem jezdí i můj manžel se svými studenty nebo přáteli. Zatímco oni se kochají krásami podvodního světa, já je pozoruji shora a maluji akvarely.
I já jsem byla nějakou dobu manželovou studentkou a prošla základním lekcemi. Pomohl mi se s vodou sblížit. Poodhalil mi fascinující svět tlumených zvuků pod vodní hladinou a opačný pohled na okolní svět z hloubky skrze vodní hladinu. Jak vypadá nebe, slunce, světlo, stromy skrze pohybující se vodní hmotu. Bohužel, zdravotní problémy mi v tu dobu nedovolily dokončit kurz a potápění po boku manžela zůstává zatím dalším snem k naplnění.
Markéta Loman Vogelová