Věra Růžičková-Bejrová - sochařská tvorba, Vladimír Růžička - malba

9. 12. – 8. 1. 2015

Společná výstava sochařky a malíře, matky a syna, je věnována 90. narozeninám autorky a nedožitým 60. narozeninám autora.

VĚRA RŮŽIČKOVÁ-BEJROVÁ, akademická sochařka a restaurátorka.
Nar. 1924 v Nové Pace, od roku 1927 žije v Praze. Po absolvování odborné školy pro ženská povolání byla v roce 1941 přijata na Umělec-koprůmyslovou školu v Praze k prof. Karlu Štíplovi. Od září 1943 až do konce války byla jako 24. ročník totálně nasazena v Tesle Strašnice. Po válce pokračovala ve studiu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u prof. Josefa Wagnera. Kamenickou praxí prošla u prof. Josefa Fojtíka, sklářskou a keramickou praxí během studijních prázdnin. Absolvovala v roce 1948.

Její figurální kompozice, portréty a torza v bronzu a cínu, ale též ve dře-vě či kameni, jsou charakteristické citlivým ztvárněním témat i zpodo-bovaných osobností (mj. V. Holzknecht, V. Smetáček, M. Horáková, M. Albrightová, V. Havel, Ch. Masaryková), ale i bravurním zvládnutím neméně závažné stránky technické. Cizí jí není ani tvorba dekorativní, zdobná i užitá keramika, mramorová mozaika či olovnatý křišťál.

Věra Růžičková-Bejrová vystavovala samostatně i skupinově na více než 50 výstavách doma i v zahraničí. Je členkou Jednoty výtvarných umělců, Asociace restaurátorů, Sdružení sochařů Čech, Moravy a Slezska a sku-piny Femina. Absolvovala studijní a tvůrčí pobyty v Tunisku, Chorvatsku, Maďarsku, Polsku, SSSR, Španělsku, Německu a Itálii. Její tvorba je za-stoupena ve sbírkách mnoha českých galerií, řada jejích děl je realizo-vána v architektuře.

V posledních letech se opět zabývá portrétní tvorbou, v bronzu realizovala tato díla:

Národní divadlo – portrét V Holzknechta
Obecní dům v Praze – portrét V. Smetáčka
Karolinum – bysta JUDr. Milady Horákové
Bern – portrét Katrin B.
Mnichov – portrét Nicole Victoria.

VLADIMÍR RŮŽIČKA, akademický malíř, nar. 1954 v Praze. Studia na Střední uměleckoprůmyslové ško-le a Akademii výtvarných umění v Praze. Malbu, grafiku a základy restaurování studoval u prof. Michelangella Hećimoviće.

V roce 1983 emigroval do Mni-chova, kde pokračoval ve studiu na Ludwigs Maximilian Universität (germanistika) a Dörner Institutu (technologie, expertiza a restauro-vání maleb), a dále do Říma, kde nalezl ideální tvůrčí zázemí. V emigraci žil do roku 1990 a poté začal vystavovat opět v Čechách a na Slovensku.

Při restaurování obrazů si osvojil malířské techniky starých mistrů, sám si vyráběl barvy i štětce.

Vladimír Růžička se věnoval především malbě krajiny a zátiší (jeho lékárnická zátiší zdobí více než sto lékáren v západní a střední Evropě), ale také restaurátorské práci a grafice.

Zemřel 15. 6. 2006.