Mária Kudasová Obrázky nespavce

Obrázky nespavce

Vážení přátelé výtvarného umění,

Márii Kudasovou oficiální uměnověda zaregistrovala již dávno. A náležitě zmatena množstvím hravé spontánnosti, se kterou autorka beze sporu tvoří, zařadila ji do šuplíku s velmi ošemetným názvem ARANŽOVANÁ FOTOGRAFIE.

Stačí jenom trochu pozornější pohled na zde vystavovaná díla, abychom i necvičeným okem postřehli, že jejich autorka žádnou fotografii nearan-žuje a s fotografickým materiálem nijak nemanipuluje.

Ona totiž aranžuje nejroztodivnější objekty už před objektivem. Předměty, ze kterých s průzračně čirou radostí skládá své kompozice, mají neuvěřitelný rozsah, jak původu, tak vzhledu. Je to od smetí až po vznešené artefakty, ale sympaticky upřednostňuje ty obskurnější. Z tohoto materiálu skládá své přímočaré výjevy, skromné použití jejich úměrného množství zaručuje srozumitelnost sdělovaného.

Dalším používaným materiálem v jejích kompozicích je světlo. Nepracuje s ním pouze v běžném fotografickém smyslu jako s pomůc-kou k efektnímu nasvícení zobrazovaných objektů. Ona ty objekty přímo dotváří a světlo používá jako hmotu.

Výsledek její snahy by každého druhého tvůrce asambláží uchvátil, takže by se k němu choval s úctou a snažil by se jej uchovat jako pravou relikvii. Ne tak naše autorka. Ta je příliš bytostně fotografkou, než aby výsledek její snahy o finální produkt bylo něco jiného, než právě fotografie.

Proto po zfotodokumentování kompozice – které mimochodem provede s perfektní řemeslnou zručností – vytvořený objekt nelítostně demontuje, aby jí jeho jednotlivé části mohly v budoucnu posloužit při tvorbě jiné kompozice.

Jistě si sami povšimnete, že vystavená kolekce má totožné, jednotné a temné pozadí. Je jím zanedbaná oprýskaná zeď venkovského stavení, která dobře evokuje náznak dramatické noční oblohy. Nepochybuji, že pro expozici s názvem „OBRÁZKY NESPAVCE“ je to řešení více než vhodné.

Pokud jste s to vidět v kusu otlučené zdi celé nebe, je fajn, že jste s autorkou naladěni na stejnou notu. Ona zde také předvádí obrázek svisle situovaných, lehce deformovaných tub s barvami. Vidí v nich manekýny na módní přehlídce. Já osobně v tom kvůli charakteris-tickému postoji jedné z tub spatřuji spíše scénu z japonského divadla kabuki. Oba v tom tedy shodně nalézáme jakési noční představení. Netuším, co v tom naleznete právě vy. Ale nepochybuji, že někteří z vás právě jenom vyobrazení deformovaných tub barev. S tím se nedá nic dělat. Jsme lidé různí a z mnohých z nás život vytřískal chuť k spoluú-časti na dětských hrách.

Takové prosím, aby se po výstavě rozhlédli nepředpojatě ještě jednou. Možná zjistí, že to dítě, které by dřímalo v Márii Kudasové, kdyby netrpělo nespavostí, je tvor životem zatraceně poučený – mnohdy až k morbidnímu pohledu na svět. Ale – a to je důležité – stále si radostně hraje.

Vezměte si, prosím, trochu té radosti s sebou. Vždyť to je koneckonců ten nejdůležitější důvod, proč autorka Mária Kudasová tvoří tak, jak činí.

                                                            Ivo Medek Kopaninský

Mám rád fotografie Márie Kudasové. Mária nesleduje žádný vzor, neohlíží se na žádné předchůdce, je svá.

Ta napohled křehká bytost je velice silná. Její fotografie mají tajemství. Zdržují se v nich neznámá kouzel-ná zvířata. A vládne tam zvláštní čas - ne ten náš. Je to pravěk? Spíš se mi zdá, že je to svět mimo čas. Pohádkový svět, vzbuzující ve mně chuť vstoupit občas do jeho šerosvitného ovzduší.

                                  Jan Klusák                                  prosinec 2014